RECENZE: Yzomandias, PTK – Painkillers

Ne každej umí pracovat v Chaosu a tak se v tom topí jako Uprostřed Oceánu.

Fanoušci se konečně dočkali a je tady společný album Yzomandiase a PTK. Fascinuje mě, jak moc maj podobný hlavy, škoda, že co se týče hudební stránky, tam tolik synergie nevnímám. Na coveru do sebe hezky splývají a tvoří jeden obličej, ale ve skladbách jeden značně přestíňuje druhýho.

Desku otevírá track Zapaldo Fire, což je spíš něco co bude hodně dobrý na live show, než při klasickým poslechu. Interpreti jsou na to hrdí a  dokonce nám to dávaj jasně v textu najevo, podle mě záměr splnili perfektně. Na live show tohle bude hodně hype skladba. Hlavně je to taky jedna z mála písni kde spolu tahle dvojice vyloženě spolupracuje a ikdyž se nemůžu dostat před PTK-ovo přednes a ohavnou artikulaci, tak je zde hezká synergie a vypadá to, že desce se povede dál pokračovat v podobným duchu, kde se oba vzájemně doplňujou.

Ovšem jak moc dobře víme, tohle bohužel neni ten případ. I v jeho slabších momentech jako na Peaky Blinders a Get Low je Yzomandias stále výraznější element těchto produkčně víc plochých tracků. Drží si svojí unikátnost, ale naneštěstí to stejný nejde říct o výkonu PTK, častokrát jeho flow působí dost podobně a jeho sloky, tak splývaj do sebe do takovýho mišmašu. Zatimco na Get Low, nebo třeba KSN je Yzo skvěle slazenej k beatu a působí to, že by na něm mohl rappovat hodiny, PTK má spíš nepřirozenej vibe, jak kdyby nevěděl jakou flow a přednes zvolit.

Vyzdvihnul bych výběr rozpoložení hostů napříč albem, je to hezky poskládaný a příjemně oživující. Zklámáním je, že jen někteří desce hodně dali a ostatní spíš narušili přirozenej tok hudby. Můžem tu slyšet jednu z nejhorších slok od Viktora Sheena na V Hlavě, kde používá kombinaci dvou hlasů co mi nejvíc vadily na jeho novým albu Impostor Syndrom. Dále tu je dost generickej refrén od Luca Brassiho na Painkillers s mluveným epilogem, kterej je až smutnej a ještě se k němu vyjádřím. Ovšem jsou tu taky dost kvalitní sloky, procítěnej feat od Steina27 na tracku Oko Za Oko, příjemnej melodickej refrén na Svoboda od nový členkyně M+ Sara Rikas, osobitá sloka od Hard Rica a zajímavá experimentace od 13Many na ROOFTOP .Hned na několika skladbách můžem slyšet o řešení smutku pomocí drog, což se pojí s tím co říká na konci tracku Painkillers Luca Brassi.

Gradifikace drog v moderní popkultuře je obrovskej problém ke kterýmu bych mohl napsat nespočet samostatných článku a řešení psychických problémů návykovýma látkama se stává čim dál větším trendem. Každýho z nás napadne alespoň jeden hudebník co zemřel na předávkování a tohle je za mě úplná neúcta vůči tomu jak tolik mladých umělců odešlo. Každopádně to už je na jiný téma, každá mince má dvě strany a na druhou stranu dostáváme opravdovej a upřímnej pohled do toho jak rappeři žijou.

Tohle neni jediná skladba co prozkoumává nějakej smutek a vnitřní boj, tohle téma se tu objevuje hned několikrát. Za mě highlight alba Uprostřed Oceánu hezky prozkoumává vnitřní struggles týhle dvojice, track má příjemnou atmosféru, která posluchače svojim klidným tónem vtáhne do nálady tracku. PTK tady řekne hodně a ikdyž slova působí jako stará známá písnička, je to autentický a real. Yzo má tady jednu z nejlepších slok co jsem kdy slyšel, tematicky se drží symbolismu oceánu a neni to jedinej případ na desce co má v textech hezký metafory. Části jako „Mi narostly křídla, ale řekni mi, k čemu jsou, když jseš v kleci” ukazujou, že dokáže podat lyricky hodně kvalitní výkon.

Bohužel občas to už vypadá, že textem dokážu se mnou rezonovat, ale najednou to přeruší nějaká stereotypická rappová hláška a to mě fakt vysírá. Jako třeba, když na Planeta Pula Nik Tendo začne zajímavým hlasem refrén, kterej udává vážnej, ale zároveň experimentální tón a pak tu vážnost úplně udupe tím, že řekne „Tvá hoe by mě chtěla vysát jako parazit”. To nemohl prostě vymyslet jinej rým ?? Nebo jako když Yzo s postupně stupňujícím se beatem na Oko Za Oko navozuje skoro minutu seriózní melancholickou atmosféru a najednou tam hodí fun fact a začne popisovat jak plácá holku po zadku a u toho řve HYJÉ!

Album se snaží dát od všeho trochu a to je jeho největší problém, PTK se v tomhle chaosu trochu ztrází a pak to vyzní jak kdyby se to Yzo snažil zachránit, tim že podá všude kvalitní výkon, ovšem se nemůže 100% osvojit od rappových stereotypů a tak se z projektu s velkým potenciálem stává podprůměrná nekonzistentní slátanina s pár hezkýma momentama. Album bych nenazval nutně špatný a věřim, že si na něm každej posluchač aspoň něco najde, ale tohle album prostě mělo potenciál bejt něco mnohem víc. Proto dávám hodnocení 3,5/10.