Ben Cristovao se na albu Septum vydává do vod popu a R&B, kde míchá moderní produkci, své charakteristické vokály a témata zaměřená hlavně na vztahy, lásku a osobní introspekci. Album je solidně vyprodukované, ale místy naráží na monotónnost a nedostatek hloubky v textech, což brání tomu, aby se z něj stal skutečně průlomový projekt.
Úvodní dojmy
Album startuje skladbou Zasloužený, která je příjemným vstupem do Benova světa. Kytarový riff a moderní beat fungují dobře, a Ben ukazuje, že dokáže variabilně pracovat se svým hlasem. Feat s Hard Ricem a.k.a Tvrdým Kopnu Tě Ze Stage Říšou skladbu spíš táhne dolů – jeho vokály působí vedle Benových až příliš nevýrazně, jeho vokály jsou dost generický a jeho sloka je spíš jen výplň.
Následující Uber Cabrio přináší lo-fi atmosféru a texty o lásce, ale struktura skladby je až příliš jednoduchá. Refrén se neustále opakuje, což skladbu ochuzuje o hloubku. Podobně působí Napořád, kde se téma lásky opakuje, ale místy působí spíš cringe (např. text „v šatech vypadáš jako anděl, když jseš bez nich, tak jsem hard“). Kojo zde sice přináší zajímavou sloku, ale jeho zpěv místy přeskakuje a celkově nedosahuje Benovy úrovně.
Silnější momenty alba
Jedním z vrcholů je Detox, který přináší pozitivní message a reflektuje téma hledání světla v těžkých časech. Bohužel text zůstává na povrchu a nenabízí hlubší průzkum těchto témat, což je škoda, protože potenciál tam byl. Svítá přichází s podobnou náladou, ale hudebně působí zajímavěji díky živějšímu a energičtějšímu podání. Obě skladby ale mohly být sloučeny, protože sdílí velmi podobné poselství.
Další silnější moment přichází s SNÍH. Skladba začíná trochu nemotorně, ale jakmile se rozjede, nabízí krásnou harmonii a skvělou produkci, která je jedním z nejlepších momentů alba. Kytarový riff dodává skladbě hloubku, ale textová jednoduchost ji táhne zpátky.
Slabší skladby a závěr alba
Bohužel, album obsahuje i tracky, které působí jako výplň. NAVARI má sice silný beat, ale Luisa na featu zůstává pozadu a její zpěv nepůsobí přirozeně. Podobně Omluva začíná slibně s emocionálním pianem a Benovým procítěným vokálem, ale refrén „Já se ti omlouvám“ působí až teatrálně a neupřímně. Celkově skladba připomíná něco od Lucie Bílé, což nemusí být každému po chuti. Na druhou stranu naprosto chápu, proč se mohla Omluva a tohle album celkově lidem líbit, jen se mnou to nerezonuje.
Závěrečná píseň KISSES přináší smutné vyznání o ztrátě vztahu, ale zpracování je až příliš jednoduché a působí jako basic pokus o emocionální zakončení alba. Místo silné pointy to působí spíš jako něco, co ti projede jedním uchem a druhým ven.
Celkové zhodnocení
Septum je produkčně solidní album, které dokazuje, že Ben Cristovao je ve svém žánru zručným hráčem. Jeho vokály jsou kvalitní a většinou drží skladby nad vodou. Nicméně, většina textů působí příliš povrchově a album jako celek se občas ztrácí v generických instrumentálech a monotónních aranžích. Chybí tu momenty, které by posluchače opravdu zasáhly nebo posunuly Benovu tvorbu někam dál.
Přesto je to příjemný poslech, který nikoho neurazí, ale zároveň ani neohromí. Ben si jede na jistotu, což je škoda, protože kdyby trochu víc riskoval, mohlo by to album působit svěžeji a originálněji. Deska mě bavila a je fakt krátká, takže doporučuju poslech. Ovšem se zkouškou času zapadne do kopice 10000 dalších podobných alb, proto hodnocení 6/10.
Fanoušci hodnotí
3.83/10 (3 hodnocení)
