Maniak se na Babushka Traphouse nebojí být drzý, zábavný a přitom technicky precizní. Celé album má v sobě velkou dávku sebevědomí, energii a solidní rapový skills, ale slabá stránka desky je v konzistentnosti. Je to trošku jak na horský dráze, kde člověk nikdy neví co čekat…takový obrácený Oreo, kde jsou nejlepší okraje a prostředek takovej meh.
Silný start plný energie
Album otevírá Reprezentuj, skladba okamžitě nastavuje atmosféru – fresh beat, chytlavá flow a text, který září energií. Je to přesně ten typ intra, co tě naladí na zbytek desky. Na to navazuje OFF, kde Maniak ukazuje, jak umí udržet flow a držet se tématu, což je v dnešním rapu vzácnost. Instrumentál s old schoolovým samplováním sice není nijak světovou a je udělanej dost intuitivně, track táhne hlavně Maniakova schopnost dodat kvalitní bars.
Třetí stopa Babushka Traphouse přináší melodický autotune trap, což je sice posun od předešlých tracků, ale do celkové atmosféry alba to sedí skvěle. Tenhle track je víc o energii než o technickém skillu, ale i tak to funguje jako skvělé oživení. Podobně na tom je Bugs Bunny, kde Maniak servíruje surové ego, drzou flow a vtipné punchlines. („Prej jsem hajzl, na hajzl si holky sedaj“ xdd).
Slabší momenty a úpadek energie
Bohužel konzistentnost je problém mnoha nových desek a ta Maniakovo neni výjimkou. Pozdě v Noci je track, který působí jako výplň. Postrádá zajímavou instrumentaci i silnější momenty, ke konci se sice na pár vteřin rozjede, ale jinak je to spíš uspávačka (sorry). Grind s Michajlovem je dalším trackem, kde mi něco nesedí – zatímco Maniak si udržuje svůj standard, Michajlov track spíš tahá dolů svou anglicko-českou hrou s rýmy, která působí dost genericky a EASY, prostě rýmovat dope-flow-broke-coke-money-funny neni nic světovýho…ironicky.
Podobně Aznavour a Vybitá Baterie přinášejí spíš unavený vibe než energii, která by desku táhla dál. U Milionu mám pocit, že Maniak chce vrátit zpět tu dravost, ale track je spíš monotónní a utahaný. Celkově tahle část alba působí jako moment, kdy deska trochu stagnuje a hledá cestu zpátky k původní energii.
Druhá půlka alba: návrat energie a silné zakončení
Naštěstí přichází Šlapka bez noh, (*Na tuhle větu jsem hodně pyšnej*) která je skvělým oživením. Zábavný text, tvrdý beat a solidní flow dávají desce zase drive. Kdyby Maniak dělal víc takovýchhle goofy bangerů, bylo by to jenom ku prospěchu. Další silný moment přichází s Naposled, kde se Maniak konečně vrací k syrové energii a sype rychlou flow do drum and bass instrumentálu. To je přesně ten typ tracku, co tě probudí a vrátí zpátky do alba. Kde tohle bylo posledních několik tracků kurva ?!
Předposlední Sbal to, prodej, padej přináší storytelling o lidech, co neví, kdy přestat, a riskují kvůli penězům svoji svobodu. Tohle je fakt dobře napsaný track, který má smysl a působí dost uvěřitelně. Závěrečnej Oktagon desku uzavírá přesně zase v tom sebevědomým a technicky kvalitním stylu. Maniak tu jede naprosto jistě a ve svém živlu. Je vidět, že spolupráce s DJ Wichem mu sedla a oba mají dobrou symbiozu.
CELKOVÉ DOJMY
Babushka Traphouse je projekt, který má hodně silných momentů, ale taky pár slabších úseků. Maniak umí doručit technicky skvělý rap, drzé bars a zábavné momenty, ale někdy sklouzává do monotónnosti a některé tracky nepřinášejí nic, co by tě donutilo k opakovanému poslechu, nebo aspoň mě ne.
I tak je ale deska zábavná a stojí za poslech. Maniak ukazuje, že pořád má co říct a umí servírovat skvělý rap. Není to nic světového, ale v rámci česko-slovenské scény je to solidní projekt plný drzé energie a technicky vyspělého rapu, proto hodnotim 7/10 a doporučuju desku celou aspoň jednou slyšet.
Fanoušci hodnotí
2.38/10 (2 hodnocení)
