RECENZE: Viktor Sheen – Impostor Syndrom

Vymanit se ze svých osvojených postupů a Zvyků není nikdy lehký.

Dny vydání nových alb od Viktora Sheena, přináší radost tolika lidem, že z toho brzo budou státní svátky. Je ohromný jaký fanbase Sheen dosáhl a jak se na naší scéně ustálil jako konzistentní rapper, který má svůj jasně rozpoznatelnej styl. Jeho 8. solo deska Impostor Syndrom ve mě nejenom vyvolala vzpomínky na hru Among Us, ale i dost smíšených pocitů. Deska je rozdělena do 2. disků. Druhý disk je oproti prvnímu více osobní a pestrý.

1. Disk otevírá track Ohnivej Kruh, skladba má příjemnej atmosferickej beat, který pěkně uvede album a naladí posluchače na začátek desky. Sheen tady udržuje track živej a barevnej jak různýma flows, tak dost frekventovanýma změnama na jeho vokálním projevu, tohle je trend, který můžeme vidět po celém albu, což z něj dělá hodně různorodej projekt, ale zároveň se to někdy může zdát až trošku na sílu, na jednu stranu se posluchač nenudí, ale občas je to až moc, např. na refrénech tracků Převlečená Žízeň, nebo Máta. V těchto případech jsem nebyl největším fanouškem Sheenovo vokálního projevu. Působí to na mě jako, kdyby to neměl 100% pod kontrolou. Přeskakování hlasu apod. se dá samozřejmě interpretovat jen jako unikátní styl, ale za mě ne moc přívětivý. Viktor tady zkouší hlas podobnej novýmu Playboi Cartimu, který zní v částech opravdu zvláštně např. při refrénu Zima Blue. 

Hosté albu také dodávaj živost a udržujou ho svěží, ovšem nejlepší synergie tady je slyšet se slovenskou dvojicí SIMILIVINLIFE a Saul. V případě SIMIHO u tracku Zvyk výtečně posloužil desce jeho unikátní styl a kontrast jak zvukem, tak i po textový stránce oproti Sheenovi. Sheen rappuje o tom jak je už zvyklej na tenhle přepychový životní styl co žije a SIMI si naopak nemůže zvyknout na všechny změny, co mu rap do života přináší. Saul zase obohatil píseň Cígo a Káva příjemnou harmonií a díky jeho zvuku kvalitně podpořil vyznání lásky, což je jedno z největších témat této Desky. 

Album neni jen melodická směs, ale jsou zde taky víc rappové kousky, Zima Blue a Hory Kazachstánu bych spíše opomenul. Tyto tracky nejsou kompletně ochuzeny o zpěv, což je možná i škoda. Zima Blue je spíše takovej zapomenutelnej tisíckrát opakovanej koncept, kterej zmizí v mlze času a Hory Kazachstánu mají nenaplněný potenciál. Jako kdyby se Sheen bál naplno ve storytellingu vyjádřit, cítil úzkost a nedokázal se ve skladbě kompletně uvolnit, změny flows spíše vnímám jako narušení příběhu a to také vnucené dávání všech možných melodií písni, která je nepotřebuje, zde se měl spíše soustředit na předání příběhu.

A tohle se neděje jen na tomto tracku, tématicky má Sheen co říct, ale vždycky to jen tak nakousne a pak jde dál, priorita je spíše chytlavá/přitažlivá písnička a ne message. Jako např. na Převlečený Žízni to pro člověka co nemá uši jak Bugs Bunny může působit, že Sheen říká jen věci co se rýmujou bez nějaký návaznosti. Ovšem témata jsou tu dost očividný a jsou hezky shrnutý na tracku Syndrom –  láska, smutek, lifestyle a odpor k materialismu. Ovšem ne vždy dostává Sheen skrz svojí pointu úplně nejlíp, jeho romantický vyjádření nejsou z mojí strany moc působivý a odpor k materialismu úplně dehonestuje to, že pracuje s českou dvojicí rapperů, co jsou největšími milovníky luxusního životního stylu, což pak dává dojem, jak kdyby Sheen jen hrál na city. Třeba, když ve skladbě Ty a Já řekne „Ty hodinky, co má , ty nenosí” a „Myslel si, že zapadne k lidem, když si koupí tyhle věci” a pak vidim na Youtube jak flexí rolexky na svojem Twitchi…xdd Vážně nevěřím tomu, že po tom co udělal O2 arénu, šel do nějakýho servisu přezouvat gumy 🧢.

Do popředí bych rozhodně dal nejdrzejší track Další Den, kterej vyloženě září a to i díky modernímu rage rap type beatu. V tomhle případě fungujou i míň přívětivý vyšší tony hlasu, protože track jako kdyby úplně křičel „Mám v píči, budu si dělat co chci!”. Je to nesmírně energetickej kousek, kterej hezky otevírá druhej disk a úplně nutí si skladbu přehrát znovu a znovu. Naopak nejslabší je dle mého Roleplay, edgy text doplněnej někdy až opravdu neposlouchatelnýma pasážema a generickým beatem, co zní jak z hry The Sims 2, mě opravdu nenadchnul.

Možná se to může zdát jako plno výhrad, pokrytectví, nekvalitní kontrola nad hlasem a moc nevýrazný instrumentály jsou sice velké mínusy, ale stále je deska hodně živá a rozmanitá. Fanoušek Viktora Sheena by si jí 100% měl poslechnout a co se týče fanoušků hudby obecně, tohle je fajn kousek, ale obejdete se bez toho ho slyšet. Nehledě na kritiku, desce dávám pozitivnější hodnocení 6,75/10 , je to jedna z lepších věci co je v mainstreamu, má koule a chce v něčem vyčnívat, což cením.