RECENZE: Smack One, P Money – Champions League

Tahle dvojka je jak Politici, ví přesně kdy a co říct.

Stejně jako Řekové nenápadně ukrývající se v trojským koni. Podobně nevinně působilo pár singlů, co tahle dvojice zveřejnila před vydáním alba a pak…BUM! Kolaborativní album této dvojky doručilo dynamický a dravý poslech. Pro grime je to průlomový projekt, Smack a P Money ukázali, že i fúze dvou jazyků může fungovat perfektně.

Úvodní track Vice Versa atmosférickým a skoro až temným úvodem otvírá desku, beat nechává hodně prostoru ukázat rappový skills a celkově je zde příležitost k tomu si hodně hrát s flow a stylem rýmování. Přesně to taky doručí Smack a P Money, kteří si navzájem dávaj kredit a nechají nás nahlédnout do pozadí jejich přátelství. Absence refrénu je super volba a song nás hezky naladí na pořádnej grimovej nářez co nás teď čeká.

Jedna věc co je až mesmerizující, je jak skvělě se sladili a já osobně jsem se ani necítil, že rappujou ve 2 jazycích, hodněkrát se přirozeně střídaj a doplňujou, Smack dá rychlejší tempo a P pak třeba víc typickou UK flow. Tohle je obzvlášť slyšet na skladbě Check, kde se střídají na refrénu, My G je taky hezkým úkazem stejné věci, je super, že jsou skladby poskládaný tak, že vždycky je v popředí víc jeden z dua, ale nikdy to neni do tý míry, že výrazně přebíjí druhého rappera, takže furt fungujou jako tag team. 

Smack s jeho úctyhodnou britskou angličtinou se na 2 refrénech přidává k P-mu v jeho rodném jazyce. Můžeme to slyšet na mojem favoritovi No Deniro a o něco plošším Back Inna Day. Nejsou to vůbec pomalý části, musím se uklonit a nechat všechen respekt Smackovi, za to mít na tohle koule a ještě to zandat, že by člověk tady ani nepoznal, že je to Čech. To jak se tu přechází mezi dvěma jazyky je přirozený, což je dost pravděpodobně tím, že naši rappeři maj hodně v oblibě rýmovat anglický slova na konci řádků. Většinou mi přijde ta česká angličtina nepřirozená a častokrát je i slyšet ten typickej českej přízvuk, je vidět, že ta nesmírná láska k jeho oblíbenýmu žánru a Anglii, dělá divy. 

Jeden host je naprosto dostačující, v dnešní době je cliché sezvat na album všechny trendující jména, kteří hodněkrát albu spíš uberou, než přidají. Obrovský jméno jako JME na skladbě Fake, je něco co se jen tak nějakýmu rapperovi nepovede. Tahle skladba je spíš takovej sociální komentář, než nějakej výraznej banger, beat je hodně statickej s pro mě osobně ne moc přívětivou melodií, i přesto nelze popřít skill týhle trojice, jde vidět, že ví co dělají. Tématicky také sociální komentář, ale s polárně jinou energií, je tune Politici. Úplně jde ve vzduchu cítit to zhnusení a naprostý opovržení vůči systému, doplněný temným beatem, co tě úplně zaplaví svojí neskutečnou energií. 

Moongose nám přinesl tenhle klenot, ale nesmíme zapomenout na hlavního hrdinu týhle desky a to produkční mága Magentu. Stejně jako můžeme slyšet Humlovo ikonický 808s na Ice, kde je mimochodem Smackovo 1. sloka deset/deset, tak můžem slyšet Magentovo silnej, kvalitní, živej a barevnej DNB instrumentál na traccích DNB, Stagetime a No Deniro. Stagetime, jak jste mohli poznat z názvu, bude spíš něco pro live show a u tradičního poslechu doma necítím to energii co tato dvojice asi chtěla vydat. Naštěstí DNB a No Deniro jsou tak nesmírně silný skladby, že tady ta energie byla předaná přesně jak bylo v záměru. Rychlý flows působí až nezastavitelně, líbí se mi jak se na DNB při P-ho sloce instrumentál na chvilku zpomalí a pak nám ukáže, čeho je tenhle grime veterán schopen. Chci vyzdvihnout to, jak jsou stopy rozmístěný a navazujou, protože po konci takovýho intenzivní skladby co je DNB, přijde náhlý ticho a člověk může zpětně reflektovat co to právě slyšel za nadupanou desku.

Zatímco na tracku Ice byla pro mě P Moneyho zpívaná část z počátku mimo náladu desky, časem jsem si jí oblíbil a naladil se na tuto vlnu. Ovšem to stejný nemůžu říct o Friday Night, tohle je jediná písnička co mi přijde jako spíš výplň a neladí mi ke zvuku zbytku desky, je to taková průměrná rappová skladba, ale asi už víte, že tohle album neni žádná průměrná věc. Musím uznat, že jsem od alba čekal míň a trochu jsem se bál jak tohle dopadne, ale vyšla z toho jedna z nejlepších Smackových desek, 8,25/10 je moje skore, jsem fakt spokojenej.

Btw co se stalo s tim, že Smack končí s rappem ? xdd

Fanoušci hodnotí

6.6/10 (5 hodnocení)

Kolik bys dal albu ty?

Filip
Author: Filip

1 thought on “RECENZE: Smack One, P Money – Champions League

Napsat komentář: Filip Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *